Jdi na obsah Jdi na menu
 


Volba prezidenta

28. 2. 2008
Klaus versus  Švejnar, arogance versus  gentlemantství?
V tomto již druhém článku pro univerzitní politologický časopis bych rád zaostřil na duel prezidentských kandidátů Václava Klause a Jana Švejnara, který se konal v přímém přenosu na ČT 2 dne 29.ledna 2008. Nemám v úmyslu unavovat čtenáře dlouhou a pro některé mediální experty i jistě amatérskou analýzou vystupování, mimik, gest obou profesorů. Cílem následujících odstavců je identifikovat hlavní štěpící linie, rozdílné vidění světa, nikoli jen povrchní deskripce tohoto špatně režírovaného divadelního představení, jenž v některých momentech, díky předsedkyni senátorského klubu Aleně Gajdůškové, dostávalo komediální nádech.Vybral jsem pouze několik málo odlišných postojů k věcem aktuálním či dávno minulým. V jakých oblastech mají oba politici opačné nazírání na svět?
Hodnocení 90. let, hodnocení transformace.
Stanovisko současného prezidenta mi evokovalo člověka po totální amnézii. Čestný předseda ODS vyčíslil hospodářské ztráty na pouhých 300 mld., přičemž nezapomněl zdůraznit, jak v komparaci s ostatními státy vyznívá toto číslo báječně. Otrlé povahy se dočkaly i přirovnání celé této nešťastné epizody novodobého českého státu k neopakovatelnému, nezapomenutelnému období. O relativizaci se pokusil uvedením příkladu nejmenované francouzské bankovní instituce, jenž se v současných dnech zmítá ve finančním skandálu. Svá stanoviska podepřel na závěr dokonce citací ze své knihy(!). V této pasáži přenosu se mi vybavilo známé latinské přísloví: Pochybování je začátek moudrosti.
Odpověď, reakce Jana Švejnara byla rozdílná. Vymezil se vůči svému oponentovi a za viníka kolapsu roku 1997 uvedl nedostačující právní rámec. Odkázal přitom na východní i západní studie zabývající se touto problematikou.
Druhá otázka, jenž byla adresována Ivem Bárkou, akcentovala poplatky ve zdravotnictví. A co komentáře kandidátů?
Jan Švejnar se ohradil vůči placení u lékaře  tím, že je nutno zvážit negativní dopady na konkrétní problematické nízkopříjmové skupiny obyvatelstva.
Na druhé straně byla odezva skrze pozitivní a souhlasná. Prezident Václav Klaus vysvětlil televizním divákům, že není třeba vyvolávat paniku. ,,Vždyť lístek na MHD v Praze stojí korun 26.“ Tato odpověď však pravděpodobně mimo senátorů neuspokojila miliony lidí na venkově a malých městech. I teď se mi vybavilo jedno úsloví. Řeč je tím lepší, čím je kratší.
Posledním tématem byl evergreen. Životní prostředí, jeho ochrana, ekologie.
Kandidát opozice vyjádřil znepokojení nad zcela ojedinělým přístupem ,,muže“ ODS k tomuto fenoménu. Cituji: ,,Pokud o tom nevíte, pane prezidente, tento Váš postoj je ve světě naprostou výjimkou“. Označil zároveň  za znepokojující, jak posouvá současná hlava státu svými extrémními názory naši republiku do pozice  exota.
Václav Klaus nepřekročil svou názorovou linii. Řekl, že každá koruna, jenž je vynaložena na boj s klimatem, je pro něj vyhozená z okna. Pod souslovím- ochrana klimatu -se mu prý vybaví komunistické: Poručíme větru dešti.

Tři mnou vybrané body debaty jsem se  snažil prezentovat tak, jak se jevily mně. Jistě zde budou desítky, stovky, tisíce spoluobčanů, kteří se mnou nebudou souhlasit. Jistě se mnou nebude ve shodě valná většina novinářů. Například Jindřich Šídlo Hospodářské noviny, jehož hodnocení nápadně připomínalo agitační meeting ODS a dokázal, že láska některých žurnalistů k Václavu Klausovi nezná mezí.                                                                                        Text výše je jen jedním z mnoho úhlů pohledu obyčejného studenta katedry politologie snažícího se okomentovat věcné stránky průběhu diskuse, není ničím méně, ani ničím více, a proto by tak měl být chápán.

Jan Soška